milá Danynko, dnešek je tím zajímavým dnem a já sama jsem zvědavá co vlastně přinese... volal mi kamarád Květoš a řelk mi, že šel spát ve dvanáct hodin, ve dvě se probudil a nemohl a hlavně nechtěl spát..viděl se totiž jak chodí po hřbitovu a vidí hroby...bylo mu z toho pěkně úzko...a pak došel na kopec, kde stál kříž...bál se znovu usnout...myslím, že jsem to takhle nějak chápala, nevím jakou formou to bude probíhat ..sny, vize, pocity...také si nemyslím, že to bude najednou..spíš po částech se budou odkrývat naše viny, bolesti...to je to, že budeme stát před sebou nazí...pokud existují životy před životem...nemohli jsme se ubránit tomu, aby jsme nikdy nikoho nezabili...vem si kolik bitev a válek lidstvo už zažilo...kolik lidských životů bylo zbytečně ukončeno. Květoš byl možná jedním z válečníků...viděl hroby svých obětí a bál se přijít ke kříži...nejde o to bát se...spíš najít v sobě pokoru a prosit o odpuštění...pořád se mi honí hlavou ty slova...prosím odpusť...a myslím, že poslední soud nesoudí jiné, ale nás..musíme odpustit sami sobě...dokážeme to? S láskou tvoje Danka,