O duši

Často se ve svých úvahách obracím na duši…co vlastně duše je…existuje vůbec? Kde se nachází…Otázky doprovázející nejen celý náš život, ale celé věky…

Takže nahlédněme spolu do úvah Platona, Sokrata a dalších.:-)

Obrázek: Rozmluva duší(Danka Davano)

DUŠE DLE WIKIPEDIE

Duše (od dýchat, dech) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života, to, čím se živá bytost liší od mrtvoly. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako nesmrtelnost, případně představou reinkarnace jako v některých východních náboženstvích.

Protože se tyto představy nedají empiricky doložit ani zkoumat, v moderní vědě se pojem duše neužívá a i psychologie, která jako věda o duši vznikla, jej nahrazuje pojmem vědomí nebo mysli, v širším pojetí pojmem psychika. Pokusy o výklad duše jako „energie“ a podobně nestojí tudíž na žádném vědeckém základě. V náboženství, v běžné řeči, v umění a v mnoha metaforách však stále znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu.

„Žádný člověk, muž ani žena, nepozná svou morální sílu, dokud ji nevyzkouší. Jsou tisíce těch, které svět považuje za důstojné a úctyhodné, neboť nikdy nebyli podrobeni zkoušce.”

                                                                           H. P. Blavatská

Následující články jsou zařazeny pro lepší orientaci do katalogů...po kliknutí na jejich nadpis se vám objeví celý text...

Objevila jsem článek o Hypatii… při jeho čtení jsem měla pocit, že ten příběh důvěrně znám…připomínal mi život, který mi byl odkryt, nazývám jej: „ S drakem.“ Následovně jsem přečetla:“ O duši ženy“ kde profesor Delia S. Guzmán píše, že ženy se znovunalézají, což potvrzuje článek o Hypatii.

Hypatia z Alexandrie

Krásná, moudrá, vzdělaná žena a charismatická žena, která pro svou výjimečnost nikomu ve své době nezůstala lhostejná. Inspirovala řadu pozdějších uměleckých děl a koneckonců i nedávný film. Mnozí ji milovali a obdivovali a jiní nenáviděli, což nakonec předčasně ukončilo její život.

Životní příběh Hypatie nás zavádí do Alexandrie, jednoho z největších a nejvýznamnějších center své doby. Hlavní město Egypta pojmenované po Alexandru Velikém získalo proslulost za Ptolemaiovců a stalo se střediskem obchodu, kultury, vědy i filozofie spojujícím vlivy Východu a Západu.

Hypatia se narodila kolem roku 370, byla dcerou matematika a filozofa Theona, jednoho z nejvzdělanějších mužů v tehdejší Alexandrii. Její otec přednášel matematiku, byl představeným Múseia (vysokého alexandrijského učení) a sám svou dceru vychovával a vzdělával. Pod jeho vedením studovala filozofii, matematiku, astrologii a astronomii, pomáhala mu psát některá díla a spolupracovala na jeho výzkumech. Vedl ji také k fyzickému cvičení v souladu s ideálem harmonického rozvoje těla a duše. Učil ji o podstatě různých náboženství světa a tom, jak lze ovlivnit posluchače silou slov.

Studovala též v Athénách a v Itálii. Po návratu do Alexandrie začala sama přednášet a ve 31 letech se stala ředitelkou Múseia. Vyučovala matematiku a filozofii, zvláště pak filozofii neoplatónskou. Vycházela ze svých předchůdců a to hlavně z Plotina a Jamblicha.

Velmi brzy se stala proslulou osobností. Její přednášky navštěvovali nejen posluchači z Alexandrie, ale přijížděli až z Říma či z Athén, aby ji mohli slyšet. Dochované prameny nám ji popisují jako ženu výjimečné krásy, která dokázala nádherně a moudře mluvit. Měla množství ctitelů, její studenti ji obdivovali, ale ona se zavázala tomu, že nebude ženou jednoho muže, ale že zasvětí celý svůj život poznání. Vypráví se, že když se ve voze objevila na ulici, lidé jí házeli květiny, vítali ji, přinášeli jí dary a plakali dojetím. Nazývali ji "Pannou nebes" nebo "Neposkvrněnou hvězdou".

Věnovala se především astronomii a matematice, kromě jiného napsala komentáře k ptolemaiovským astronomickým pracím, Diophanově Aritmetice a Apolloniovým Kuželosečkám. Rozvinula myšlenky o dělení kužele pomocí různých rovin, o hyperbolách, parabolách a elipsách. Svému otci pomáhala v psaní jedenáctidílného komentáře k Ptoleimaiovu Almagestu. Spolu se svým otcem a svým nejlepším žákem Synesiem se též podílela na vynálezu astrolábu, přístroje používaného ke studiu astronomie, který umožňoval napodobovat pohyby nebeských těles.

V době, kdy Hypatia žila v Alexandrii, začínalo nad ostatními náboženstvími převládat křesťanství. Na začátku roku 390 vypukly první střety mezi věřícími různých náboženství a brzy nato se rozpoutal osudový konflikt mezi křesťanským vůdcem Cyrilem a římským prefektem Orestem. Hypatia byla Orestovou přítelkyní, a to bylo důvodem, proč ji Cyril začal nenávidět. Byla příliš učená a oblíbená a přitom patřila k pohanům. To vše stupňovalo Cyrilovu nenávist. V roce 412 se stal alexandrijským biskupem a přesvědčil své přívržence, že Hypatia představuje nebezpečí pro křesťanskou obec a že bude nejlepší se jí zbavit. Navíc ho velmi dráždilo, že na její přednášky dochází mnoho velmi významných lidí a mezi nimi i jeho úhlavní nepřítel Orestes.

Je více než pravděpodobné, že Hypatiina smrt byla dílem samotného alexandrijského biskupa. Nástrojem jeho pomsty se stali mniši, příslušníci fanatické sekty "Nitrian", kteří Hypatii brutálně zavraždili. Odvlekli ji za vlasy do nynějšího chrámu sv. Michala, strhali z ní oblečení a nabroušenými mušlemi jí sedřeli kůži z těla, nakonec její tělo spálili za městem. Za její smrt nebyl nikdo potrestán.

MUDr. Lucie Šrámková

Duch a Duše

„Co je Duch a co Duše se ptám?“

„Duch je to, co v tobě přežívá,

co masu a kostem, sílu existence dá…

Duše je to, co v těle sídlí

a poznatky světa zažívá…

Bez Ducha by byla Duše myslet neschopná…

Duše s Duchem pak napojení vytváří…

Duše, se však může ztratit v nesnázích…

Pokud odpojí se od Ducha Duše

její žití jen přežívá…

Není proto býti vhodné bez Ducha…“

(ukázka z Poselství poutníka)