21.12. 2012

   S blížícím se datem 21. 12., vzrůstají otázky a zvědavost.

Napřed jsem na vaše otázky nechtěla odpovídat, protože to co mi přichází je určené jen pro mě a myslím, že tato doba je právě o každém z nás. O tom uvědomit si, proč se jisté věci staly a dějí. Je čas odpuštění a soucítění a také a to hlavně čas naděje a víry. Víte, před lety jsem viděla, jak se Slunce zatáhlo a byla tma…možná ta, která straší mnohé z vás v podobě tří dnů. Ale tato vize byla před léty a musím říct, že jsem z ní tenkrát byla dost smutná. Dnes už nejsem. Proto si troufnu napsat, že tma, o které se mluví, je tma v nás. Proto každý prožívá tyto dny jinak, podle míry tmy, kterou vidí. Nerozumíte, co myslím? Jednoduchý přiklad z mého okolí. Jedna duše se zamyslela nad tmou takto: „Ale to všichni z paneláků přijdou sem do čtvrti vil, aby tu našli krb s ohněm. No naštěstí mám pistoli.“  Jiná duše v klidu řekne: „Já se těším, zatopím v kamnech, sednu si před ohýnek a budu vnímat to ticho a tmu…budu mít čas být sám se sebou.“  Také máte pocit, že pověstné tři dny tmy nás lidi rozdělili? Jakoby se každý poodhalil ve své skutečné podobě. Napadlo vás, že bude odděleno zrno od plev? Ti co se cítíte být zrním, nesuďte ty, co jsou ve vašich očích plevy. Každá duše prochází vývojem a i vy jste byli ve stádiu, ve kterém jste ničemu a nikomu nevěřili.

A právě teď mě napadá, že přeci jen napíši vizi, která sice byla určená mě, ale myslím, že je krásným příběhem pro všechny…

Ti co mě znají a chodí na moje stránky, ví, že mám ochránce draka…dostala jsem ho od otce, aby mě doprovázel na mých cestách.

Když jsem před týdnem ulehala do postele, projel mnou neklid. Těžká energie se zhmotňovala nad mou hlavou a cítila něčí myšlenky.  V tu chvíli jsem si pomyslela, kde je nyní můj drak, který vždycky předstoupil přede mne a roztáhl svoje mohutná křídla, aby z nich vytvořil štít. Jeho oheň spálil všechnu zlobu a zášť. Od doby, kdy se přeměnil na krystalického, jsem k němu cítila určitý respekt a mnoho věcí se snažila řešit sama bez něj. Tu noc jsem ale na něj pomyslela, protože energie byla hustší a hustší. Přesto se mi podařilo usnout. V noci jsem se probudila. Uvědomila jsem si, že můj ochránce je tu semnou.Uprostřed tmy, která zde panuje v krásné přírodě bez městského osvětlení, letěl neslyšně nad oblohou. Jeho krystalické tělo však nebylo ve tmě vidět. Přesto jsem věděla, že tam je. Jen nepatrný obrys, který se zaleskl, když jej osvítila hvězda. Myslela jsem, že už odešel a že ho nevidím, protože je ve svém světě. „Víš, udělala jsi ho krystalickým a tma ho pohltila. I krystal potřebuje světlo, aby se mohl v jeho světle odrážet a lesknout“, odpověděl tichým hlasem můj přítel. Ráno jsem tušila co tato hříčka snů a vizí znamenala. I kdyby byla opravdu tma, mám věřit. Víte, někdy nejsou energie a bytosti vidět, ale neznamená to, že nejsou. Stejně tak jako láska, v kterou lidé věří, ale nevidí ji jako bytost, nepochybují o její existenci. Stejně jako víra, naplňuje mysl všech lidí, víra je pro mě pojem, který zahrnuje celý život – od narození, kdy matka věří, že se dítě narodí zdravé, věříte, že se naučíte chodit, mluvit a že zítra bude opět den. A věříte, že v tom bytí tady nejste sami, i když naši andílci, průvodci a ochránci nejsou pro mnohé z nás vidět, neznamená to, že neexistují. Chtěla bych popřát všem do nastávajících dnů, aby si vytvořily své hodnoty, představy, které se jim naplní. Přála bych všem, aby úspěšně zvládli tmu v sobě a otevřeli brány krásným zítřkům, bez strachů, stresů a negativních myšlenek.

A ještě jedno poznání, Mnoho lidí si poslední dobou stěžuje na bolesti hlavy. Musím se přiznat, že i já. Uvědomila jsem si, že to bylo vždy poté, když jsem k sobě připustila negativní myšlenku. V páté dimenzi nebude pro tyto myšlenky prostor, proto nás nutí touto formou si uvědomit, že se nám přeci jen občas ještě nějaká myšlenka do mysli vkrade. Je čas odpuštění, pochopení a je čas víry a lásky.