Rozmluvy s Anděly

To nejkrásnější, co můžeme prožít, je tajemno. Je to zdroj všeho umění a vědy. Ten, komu je tento pocit cizí, kdo se už nedokáže zastavit a dívat v němém úžasu, je jako mrtvý. Má zavřené oči.

 ( Albert Einstein )

Modlitba pro nemocné srdce 

To srdce není kámen, chce svá práva mít…

Chce do očí se dívat a svobodně si žít…

Nechce být jen věcí, co na obtíž se zdá být!

Chce ti říct, než dozní…

Že chtělo v míru s láskou žít…

Chtělo lásku dostat a chtělo ji i dát…

Však rozum velel…lásku nedávat!

Srdce není kámen jen…

Je sval, co v těle se hýbe…

Bez duše však zahyne ve své kruté pýše.

 Zdraví jeho vrátí se, když udělá krok směrem, 

Co rozum jeho brání se a cestou zlou ho vede…

Prosím:

K modlitbě přidej svůj hlas…

A nepodléhej pýše…

Bolest na prsou zastavíš,

Když svoji krutost zapřeš

A lásce srdce nastavíš…

A uzemníš svou vzpupnost…

V srdce doufej a víru měj,

že ono je tvoje bytí…

V lásku lidskou obal jej…

A lásku zahrň kvítím…

Každý lístek z růže té 

Voní a do žil síly vlévá…

Zdraví se tobě navrátí…

S odpuštěním…tak už to bývá!

(vloženo 4.8.2012)

Channelingem mě provází archanděl Zadkiel

Jak jsem se již víckrát zmínila, chodí mi nad ránem Channeling. Také mi odpovídá na otázky, které pokládám. Jsou to kolikrát úsměvné básničky, plné odpovědí. A protože jsem zvídavá, zeptala jsem se…

• S kým mluvím?

Jsem anděl, anděl duše tvé, jsem s knihovnou napojen.

• Jak se jmenuješ?

Jsem anděl Zadkiel tvůj, ale nelituj. Přede mnou jsi Rafaela měla, ale výměna se stala, teď při tobě stojím já. Jsem zbraní ti i štítem co ochrání tě, před jakýmkoliv zmarem až přijde jeho čas. Nemusíš se bát on nemá na tě žádný čas. On prohrál bitvu se svým bytím a věčně bude v zatracení, těžce zpytovat.

Musím se přiznat, že neovládám, příliš hierarchii andělů a opravdu jsem si nevybavila, jak vypadá Zadkiel. Bylo mi v tu chvíli jasný, proč mě uklidňuje, že toho nemám litovat. A tak jsem vyhledala stránky a pohlédla na svého anděla…no pravda, říkala jsem si, proč píše o zbroji, tu má přeci Michael…a kolik andělů nosí štít o kterém píše? A pak jsem už jen tiše četla a sledovala obrázek…ano přesvědčil mě, protože má opravdu štít a zbraň. A také jsem pochopila, o jakém zmaru mluví…jsou to karmické vazby, které nás sužují a přináší nám zmar…ale s jeho pomocí, dokážu překonat lpění na svých vazbách…smrt a vzkříšení…vykoupení se a sladké slovo svoboda!

Zadkiel

Archanděl Zadkiel – andělé radosti

Archanděl Zadkiel vládne andělům radosti, je fialový a jejich vibrace provázejí nastávající věk Vodnáře. Fialový plamen andělů radosti nám pomáhá odpustit, uvolnit nepříjemné vzpomínky a trýznivé pocity viny z minulosti, osvobozuje duše – jinými slovy nám pomáhá očistit karmu. Důležité je také to, že nás podporuje v tom, abychom druhým přáli to, co si přejeme pro sebe.

Vnitřní a vnější svoboda. Transformace nevysvobozených částí bytosti. Poznat sebe sama. Připustit změnu. Přeměna k dobrému. Rozpuštění karmy. Prohlédnutí karmických struktur. Smrt a vzkříšení.

 

• Některé ze channelingů jsou určeny nejen pro mě, takže se o ně s vámi ráda podělím.

Ukázka ze channelingu:

Smutek

Smutek na mě dýchl, ten co pod víčka se ti schoval

Smutek na mě dýchl, že nejsem už tvá milá.

Pohled střelce…zděšený, co mohou dělat proměny

co tebe tak poznamenaly…

Smutek na mě dýchl, že nevěříš ve svou víru…

Ach…vše co děje se, tě nese k záhubě. 

Ovážu tvou bolavou hlavu, dýchnu sen ti na víčka…

Stočím se do klubíčka jako malinkatá kulička…

Z té kouli, křišťál čistý se teď stane,

Křišťál co tě vyléčí. 

Nevěřím té ženě hadí její čisté úmysly…

Energie co z tebe saje…tok její chvěje se…

Vyčerpán až do morku kostí, však bez energie zahyneš!

Vzbuď své sny a vzbuď své touhy,

buď zas malým dítětem,

vezmu tvoji ruku do své a po louce se rozběhnem….

Vrať život svůj zas do žil a žij život člověče,

Než večer se setmí a do říše snů tě odnesu…

Říše snů je říše tvoje, sny měj i touhy své

Bez žízně v nepoznané, smutně tvá tvář ochabne…

Ptáš se:“Proč bych věřil? Proč měl naslouchat slova tvá?“

Aby jsi se změnil a volná byla duše tvá.

Kletby co tě mučí a na kolena srážejí

Smutek teď jen plodí a do ran sůl házejí…

Smutek až přežalostný pohled ten to je

Pro člověka co v ústraní stojí

A stále tě miluje…

Nevěř všemu, co ti říká, tvá žena co nitě spřádá

Jak pavouk mušku v síti saje a za zády se ti směje.

Roste síla, kterou má…

Síla co rozdrtí tvé srdce a vzápětí proud slz spadne na oheň

 co pod slzy tiše, bez odezvy uhasit se má.

Smutek je bratr přeměny co konat se zde má…

Napomož tomu i ty, že zůstaneš stále svá.

Že nevzdáš se víry svojí a budeš při něm stát. 

Spas jeho duši…on by si to přál. 

Tvé slzy, věc to pro něj nepoznaná, bolí tebe jen.

Nejsi předurčena k tomu. ..slzy rozdávat. 

Tvůj úděl dcero moje je lidi milovat…

Tvůj úděl dcero moje je mít lidi ráda,

Víru v sebe a boží lásku učit kamaráda.

Čeká na slova tvoje, ví, že přijdeš zas…

Tentokrát se bude v duchu tiše usmívat…

A obrázek dle jeho přání, klidně mu namaluj

S lodí co odveze jej do říše snů.

Buď s ním ať neztratí se duše ubohá, 

na jejíž nárok si už dělá tajná síla zlá.

Dal jsem ti víru, kolik jen uneseš!

Dal jsem ti sílu, tohle břímě uneseš!

Dal jsem ti lásku, co všechno bytí přežije…

V té lásce se říká: „Vrať se ke mne člověče!“

Smutek cloumá celým žitím, kam až lidi přinese? 

Smutek není zatracení, on vše v dobré pročeše…

Stejně jako tvoje vlasy, co do klína mi padaly,

Když jsi byla moje dcera a v klíně mi ležely…

Vrátit se domů čas už nastal, vrátit domů se můžeš už.

Zkoušek čas je dovršený, už pro tebe nechci žádné změny

Jsem ten, co má tě rád…

(vloženo 6.6.2012)

• Láska – kde jsi?

Na schovávanou si tak ráda hraje…Velekněžka bláznivá,

smutná je i odvážná.

Tvář její má mnoho tváří,

někdy rozjímá a v čase se vrací.

Někdy buduje a vzápětí hned boří,

někdy člověk celý shoří v jejím objetí...

Chtěj víc, než teď můžeš dávat,                                                                                                                                                                                            chtěj víc než jenom sny.
Chtěj v náručí své ho laskat a líbat v ústrety.
Slzy tvé at' osuší, ty co dojetím ti spadnou, že on už není zrůdou tou, že dozrál v bytost kladnou.
Chtěj slyšet opět jeho hlas a ústa tvoje zblednou, až pochopíš, že on tebe má moc rád a hlasy v hlavě ztichnou.
Budeš poslouchat jen jeho hlas, ten co s duší tvojí mluví...
Chce tu zbroj už navléct si a světlo v krbu zažnout.

Vem za ruku ho a usměj se, není proč se bát.
Život dary přináší a ty je třeba brát.
Úsměv, proud vody svěcený rány omývá,
žal ten co přebolí, nesmíš vážně brát.   (vloženo 12.10.2011)

Před lékařským výsledkem a komisí:

Operace bude nutná, bude pro tě přínosem. Pak nám budeš vděčná, že se s klidem projedem,
po loukách a lučinách v duši budeš píseň mít, bude se ti umírat, ale ty náhle budeš chtíti žít.
A život bude tobě dán, abys žila a věřila, že i láska může být, co kvete a nezmírá.

Cesta domů

Chceš domů... však karma na tebe tu ještě dýše,

Odpust xxxímu co ti vzal, pak teprve můžeš jíti dál.

Jak vichřice jsi dorazila a Zemi láskou zaplavila,

jen láska nebyla ti dána a bolest proudila tvým pozemským vzevřením.

Není času zpátky, jen dopředu musíš jít, abys volnou mohla být.

Ta vina co tě sžírá, není žádná vina jen představa, jak to mohlo být.

Bylo by, když chyběl cit?

Srdíčko tvé v síti lásky lapené však vykoupit se dá…

Až pochopíš, že nebyla to vina tvá…

Není skutků bez útrap, není čeho se už bát.

To hoře už přebolelo, tak těš se z toho milá dcero…

Jsi volná a jak vichr zas. Od ted´nebudeš se ptát: „proč a zač?“

Tvá rozpjatá křídla nad krajinou proletí,

do srdcí lidí uvidí, věř že doba bude zlá,

k tomu ti je dar ten dán, abys s nimi byla a lidem ukázala, že volnost je jak vítr ke hvězdám.

Najdeš cestu domů zas.

(vloženo 23.10.2011)

Jsem jenom sen, co na víčka ti dýše,

Jsem jenom sen, co každým dnem je ti blíže…

Nechtěj chápat vše, co v životě se děje.

Pochopit můžeš, až když zemřeš.

Sladký to sne o štěstí a lásce,

Zhmotni se v mé jediné vrásce…

Pootevři brány věků,

ty pro nás zůstanou,

ale jsou již svobodou…

Dal jsi mi růži…Není zbytí…domů kráčí, co slzy tlačí na pokraji temnoty.

Světlo její rozžehne se ...třpytem bude tvým …