Nezajímá mě, z čeho žiješ.
Chci vědět, po čem toužíš,
a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce.
Nezajímá mě tvůj věk.
Chci vědět, jestli bys riskoval,
aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce,
snu nebo kvůli dobrodružstvím, abys opravdu žil.
Nezajímá mě, jak tvoje planety stojí spolu s Měsícem.
Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku,
A zda v tvém životě zanechala ránu zrada,
kvůli které ses už ze strachu z další bolesti stáhl.
Chci vědět, jestli bys uměl žít s bolestí s mou či tvou.
Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila
až po konec tvého prstu bez toho, abys byl opatrný, abys vnímal realitu
nebo pamatoval na hranice lidského bytí.
Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš, je pravý.
Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat,
abys byl pravdivý sám k sobě
a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto,
abys neztratil svou vlastní duši.
Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy,
když to není krásné každý den
a že život pochází z Boží přítomnosti.
Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem
s mým nebo tvým a přeci se zastavit na břehu jezera
a zakřičet stříbrnému Měsíci:„ANO!“
Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš.
Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností,
unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti.
Nezajímá mě, kdo jsi a jak ses sem dostal.
Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně, aby ses vylekal.
Nezajímá mě, kde s kým a co ses učil.
Chci vědět, co tě podrží zevnitř,
když už se všechno zřítilo.
Chci vědět, jestli dokážeš být sám sebou
A zda jsi rád sám se sebou v prázdných chvílích.