Čas měř jen láskou

Pěkné Velikonoční svátky,

dnešní den pro mě znamená svátek jara, něco co se znovu rodí...a není náhodou, že jsem právě dnes otevřela mejlík od Míši a četla zprávu, kterou jsem tu četla několikrát. Dnes však měla mnohem větší sílu.

Ano jaro se rodí rok co rok, ono totiž na rozdíl od lidí respektuje vesmírné zákony.  Přála bych všem lidem na Zemi, aby nic neodkládali na příští jaro, aby žili teď a tady a jejich rok se odpočítával láskou...vždyť i jaro je o lásce. Danka

Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček.

Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku.

To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla.

Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti.

A teď, myslím, že je ten pravý okamžik".

Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu.

Jeho žena totiž zemřela.

Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik."

A já stále dodnes myslím na jeho slova...ta změnila můj život.

Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami.

Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci.

Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit.

Od teď si už nic neschovávám na později.

Denně používám své křišťálové sklinky.

Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky.

I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce.

Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude.

"Zítra", to je slovo, které každý z nás bere na lehkou váhu.

Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil.

Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit.

Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat.

Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji.

Teď nepropásnu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života.

Stále si říkám, že:

„Každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina života je zvláštní.“