V sobotu v noci jsem přiletěla z Itálie. Mám ji ráda, její lidé jsou srdeční a přátelští…možná se cítím mezi nimi dobře i proto, že jsem tam v jednom ze svých životů žila. Tentokrát se však Itálie halila do deště a sluníčko ne a ne zasvítit. Naopak nad ČESKEM SLUNCE ZÁŘÍ. Prošla jsem dnešní m dnem a nabrala slunce do své duše…co říct lidem, kteří mají strach z nastávajících dní…vidí chmury nad Ukrajinou a hrozící válku? Před nedávnem jsem vložila na stránky vzkaz o proroctví o Euromajdaně . Pokud nevíte, co ten název znamená…jedná se o Kyjev-Ukrajinu. V tomto vzkaze je popsaná síla Slovanů…uvědomujete si, že i my jsme Slované? Proč jsem odbočila od Kyjeva k Česku…pravda není to zas tak daleko, ale to hlavní, co bych chtěla napsat je…že obrození Slovanů podle svitků z Jeruzaléma, který Vatikán ukrývá, přichází právě z Česka…
Vybrala jsem pro vás článek, který je pod názvem: „ Modlitba pro spásu duše“, uvedená na stránkách Polahody…myslím, že jsem, jak se říká, trefila kladívkem na hlavičku…Danka (vloženo 2. 3. 2014)
Agapit Pečerský (? - 1095)„Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli důvodu než pro spásu duše své. Neproste o tělo, o zdraví, nestrachujte se o život – to vše je jen prach a touhy nenasytné. Není důstojnější prosby než prosba o spasení své duše.“
světec Kyjevské Rusi, lékař nezištný,
relikvie, kterého jsou stále uloženy v
Kyjevo-Pečerském klášteře, jehož ostatky
mají dodnes zázračnou moc a léčí lidí.
Otče můj Všemohoucí,
V Tebe jediného vkládám své naděje
A prosím tebe, Pane,
Jen o spásu duše své,
Buď vůle Tvá Svatá
Posílením mým na této cestě
Neboť život bez Tebe je okamžik prázdný.
Jen ve službě Tobě je život věčný.
Amen
Vidíte jen pouhá slova. Je snadné je přečíst. Mnohem těžší je uvědomit si jejich podstatu. Abych vám v tom pomohl, povím vám jeden příběh, který se odehrál velmi dávno. Je to tak dávno, že se z něj už stala legenda. Ale je aktuální i dnes.
„Kdysi dávno v jedné osadě se narodili dva bratři – dvojčata. A i když rozdíl mezi nimi byl sotva několik minut, prvorozený se celý život považoval za staršího, a tedy i chytřejšího. Když bratři vyrostli, odehrála se jedna událost. Do jejich domu přišel poutník, který procházel jejich osadou a zůstal přes noc. Byl to člověk duchovně založený a moudrý. V té době lidé z této osady bojovali s lidmi ze sousedství. Válka lidem přinesla mnoho trápení. A nikdo nevěděl, jak se této válce a smrti vyhnout. A tak poprosili bratři Mudrce o radu.
Duchovní člověk si je vyslechl a pověděl jim pravdu o podstatě života a smrti. Vyprávěl jim o tom, co se děje ve světě lidí, o principu dvojakosti člověka, o tom, co ho udržuje ve spárech nevědomosti a jak se od nich osvobodit. Prozradil, jak najít pravou cestu, zachránit svou duši a dojít až k tomu, co leží za hranicí života a smrti. A nakonec řekl: ‚Svobodnými vůči smrti se můžeme stát jen tehdy, když poznáme Pravdu. Pravda je vnitrním bohatstvím. Až zdoláte tuto Cestu, poznáte Pravdu a stanete se svobodnými vůči smrti.‘ Ale každý z bratrů pochopil slova Duchovního člověka jinak. Každý si vybral vlastní Cestu, aby zachránil svou duši. Starší bratr se rozhodl, že se zdokonalí v duchovních znalostech. Opustil své rodiště, aby se vyhnul účasti ve válce. Prošel spoustu zemí, kde studoval náboženství místních národů a vybral si z nich to, co považoval za nejlepší, to, díky čemuž co nejrychleji získá vnitřní bohatství. A nakonec nabyl nejrůznějších znalostí a zkušeností. Byl tak úspěšný ve svém úsilí, že se začal považovat za člověka Osvíceného, který se těší přízně Vyvoleného. Sám se o tom tolik ujišťoval, že mu mnozí také uvěřili a začali se od něj učit.
Mladší bratr, zamířil k lidem a začal jim vyprávět o jednoduchých pravdách, které slyšel od moudrého člověka. Někdo se do jeho slov zaposlouchal, jiní se smáli. Mysleli si, že o všem na tomto světě rozhodují vladaři, kteří se řídí radami bohů. Ale i ti, kteří se smáli, brzo začali poslouchat. Vždyť slova chlapce byla upřímná – byla v nich pravda. Lidé mu říkali, že válku nechtějí, nechtějí nikoho zabíjet a nechtějí ani sami umírat. Ale co mají dělat, když je k boji nutí jejich vladaři? Na to jim chlapec odpověděl: ‚Pokud mohou vladaři ničit, ale nemohou tvořit, v čem je potom jejich zásluha? Pokud nemají moc vzkřísit mrtvé, tak jak pak mohou odsoudit živé ke smrti?
Uříznout větvičku ze stromu umí každý, ale vrátit ji ke stromu dokáže pouze Mistr. Vladař je jen člověk. Také se bojí smrti, stejně jako každý z vás, proto se také schovává za životy svých vojáků a vydává nařízení. Ale jeho nařízení plníte vy. Vladař je jeden, ale vás je spousta. On vás podvádí, když říká, že je silný. Jeho síla – to jste vy. Vy, kteří plníte jeho vůli navzdory té své. Pokud lidé složí zbraně, nebude mít nikoho, kdo by bojoval. Síla hory nespočívá v kameni, který leží na vrcholku, ale v její celistvosti.‘ Lidé pochopili tuto moudrost. Pravda byla vyslyšena. Složili zbraně. A tak na tomto místě díky obyčejnému chlapci, který předal lidem pravá slova Mudrce, skončila válka a nastal mír. Pravda zachránila mnoho životů a mnozí se vydali cestou k ní.
Ale čas běží rychle. Pozemská léta bratrů byla pryč. A jak se jeden den narodili, tak také zemřeli. Díky své snaze dosáhl starší bratr takových výšek ve svém duchovním zdokonalování, že mohl předstoupit před samotného Strážce, za kterým se klenul most Činvat. A na vlastní oči pozoroval, jak jeho mladší bratr přešel přes tento most. Jak před ním samotný Strážce otevřel Bránu do ráje. A to, co vysoce duchovní starší bratr viděl, jej tolik překvapilo, že ve všech svých následujících devíti reinkarnacích důsledně následoval duchovní cestu mladšího bratra, vzpomínal na to, co viděl, a vyprávěl o tom lidem.“