Já a minulé životy…
Zda v ně věřím? Ano… s naprostou upřímností a odpovědností.
Zdá se vám moje stručná odpověď příliš vážná? Mnoho lidí považuje duchovní lidi za fantasty, snílky a blázny… Pak vás provedu mými pocity a poznatky…
Do svých minulých životů jsem nahlížela v minulosti, snad ze začátku, jak už to mnozí dělají ze zvědavosti…zda to dokážu. Dnes lidem říkám: „ Co tam chcete najít? Protože to není o zvědavosti…“ Pokud se totiž pustíte do poznávání svých minulých životů, odkryjí se vám věci či chyby a skutky na které nemusíte být připraveni. Je krásné žít v nevědomí…
Když jsem chodila pro své poznatky do Akáši, můj přítel…knihovník, který mě uváděl do místnosti, kde byly nachystané na stole moje sepsané životy ve svitcích, které byly roztříděné, jedny vyzařovaly světlo a ta menší hromada svitků tmu, říkával: „Proč si bereš vždycky ty tmavé svitky?“ A já mu tehdy odpověděla: „ Protože v těch je moudrost…“ Nevím, zda v nich byla přímo moudrost, každopádně to byly životy, které bylo potřeba vyčistit a napravit.
A tak se mi začaly dít zvláštní věci…potkávala jsem lidi, které mi najednou přicházeli do cesty naprosto náhodně (ano dnes už vím, že náhody neexistují), aby po určité chvilce z něj odešli, začala jsem objevovat místa, která jsem ve svých minulých životech viděla a prožívala dejavu, ale to hlavní, co jsem si začala uvědomovat, je právě ta zodpovědnost, která na mě z každého koutu těchto zážitků koukala…Něco jsem nezvládla, od něčeho jsem utekla, na někoho jsem se zlobila, někomu jsem nedokázala odpustit…všímáte si, co jsem právě napsala? Všechna ta poznání jsou o tom, co jsme nedokázali mi, ne naše okolí, naši blízcí či milovaní. Minulé životy nám poodhalí naše chyby a přečiny, takže pokud jste některý ze svých životů pochopili ve stylu: „Já jsem byl-byla chudinka, oni mi ublížili“, pak jste nepochopili význam odpovědnosti a význam karmy. Pokud vám někdo ubližuje, možná vám jen vrací situaci, ve které jste ublížili vy, nebo je ta situace naprosto stejná a vy máte volbu…buď chybu napravit, nebo ji znovu zopakovat. Vždycky máme dvě volby a to bychom měli mít na paměti. Pokud už jednáme v nevědomosti a chybu znovu zopakujeme, vrátí se nám tato zkouška do cesty znovu, je v mnohem těžší a bolestnější podobě. Ti co si uvědomují pravidla, však už ví, že je osvobozující. Vlastně to vypadá, čím starší duše, tím těžší úkoly…čím starší duše, tím toho prožila víc a tím toho má víc k napravování.
Pokud si někdo z vás myslí, proč bych měl něco napravovat, když přece chyby nedělám…věřte, že bez těch chyb, by nebylo růstu…i my nebo respektivě naše duše roste, tak jako malé dítě, které si potřebuje sáhnout na kamna, jestli jsou opravdu horká …tak i duše prochází různými zkouškami, učebním plánem. Co právě nyní nejvíc řešíte ve vašem životě? Podívejte se na svůj problém ne jako na problém, ale zkoušku ve škole, za kterou dostanete známku…pokud zkoušku úspěšně zvládnete, postoupíte do dalšího ročníku… tedy do těžších zkoušek. Ano je krásné žít v nevědomí…
Co vás čeká na konci cesty? Vím jen, že pokud se jako poutník rozhodnete vkročit na tuto cestu…není cesty zpět. Protože už nechcete a vaše svědomí vám to už nedovolí. Pochopíte a převezmete plnou odpovědnost za své činy.
Během té cesty poznávání se může objevit stud, či obviňování se za to, co jsme udělali…i to je jedna z věcí se kterou se musíme naučit vyrovnat…neodsuzovat se, naučit se mít rád. Víte, že pro mnohé je právě tato zkouška nejtěžší? Mnozí z nás nedokážou unést svoje zkoušky a dívají se na ně jako na neúspěch, svoje osobní selhání. Ale tak to není. Stačí jít dál…tak jako malé dítě, které se učí chodit, se samo neodsuzuje za to, že spadlo, zkouší to znovu a znovu, nevzdává to. Nevzdávejte svoje zkoušky i vy…dokud žijeme zde na Zemi, máme vždycky volbu…černé a bílé…vždycky můžeme volit cestu.
I toto je jedna z cest…pokud jste dočetli až sem, možná vás napadlo, že být duchovním člověkem není vůbec o tom, být fantastou a snílkem…být duchovním člověkem je přiznat si svoji zodpovědnost za svůj život a odpovědnost za činy, které mám a chci napravit. Být duchovním člověkem je nežít život- po mě potopa, však to nějak dopadne, ale vědět, že všechno, co udělám, má svůj velký význam ve vývoji mé duše, přestože je to jen malé zrnko písku, ale i toto malé zrnko písku může být součástí nádherného pevného hradu, který si svými skutky a zkouškami vytváříme.
Uvědomění, že poznání není o pýše, že něco umím, ale o pokoře, že mám tu možnost to umět…
Uvědomění, že slovo děkuji, je o úctě, ne samozřejmosti, s kterou beru…
Uvědomění, že slovo odpusť, je důležité pro moji duši, protože pokud jej dokážu vyslovit, potlačil/a jsem svoje ego, svoji pýchu…
Uvědomění, že zítřek máme ve svých rukách, protože si jej dnes vytváříme svými skutky…
Uvědomění, že na svůj život nejsi sám, že máš své průvodce, kteří ti na cestě pomáhají …
Uvědomění, že tvůj nepřítel, není nepřítel, protože tě konfrontuje s tvým problémem… s tvojí zkouškou, kterou ti dává příležitost napravit…pak přichází uvědomění, že slova: „ Miluj nepřítele svého“ jsou pravdivá a mají hlubokou a pravdivou podstatu…
Uvědomění, že život je dar, který nás vede právě k uvědomění…láska je to nejcennější v celém vesmíru…
S uvědoměním si, že si můžeme vytvořit barevný svět, místo černo-bílého, vás s láskou zdraví Danka