|
Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce a hřejivě. A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co jen budeš si přát. Podstatné je, aby sis něco přál. Pozemské lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček pro pokračování rodu, bohatství, slávu… Nezáleží na tom, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno ti bude dáno. V této iluzi nebo zase v jiné, na tom nezáleží. Hlavně abys toužil. Toužil po pozemském…
„Je to tak těžké!“ křičí mnozí. Ne, není to těžké. Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel s poutnickou holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily, tísnily a překážely mi žít. To ony se třásly strachy a bolely a jak u všech hodně toho chtěly, dokud jsem je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete. Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento lidský šat. Pochopit tyto lidi nejsem schopen. Vyměnit celou Věčnost za okamžik? V čem je ten smysl? Trpět v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po dni... A v tom je život? Život je nekonečný! Není tam žádné trápení, Duše se netrhá, vždyť Duši přeci nejde obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde jsou dočasně uloženy. Skutečný Dům má jenom Duše! A právě Duše tíhne tam, kde je Věčnost rodící pocit Domova, který člověk celý život hledá.
Rigden Djapo
Foto 1. Duše člověka ve stavu přechodu po smrti fyzického těla.
Na fotografii duše je jasně viditelný krajní obal. Skládá se (směrem k centru) z červené barvy (zbytky životní energie - prány), a také žluté a bílo-žluto barvy ostatních energií. Kulovitý tvar má blankytně modrou barvu s odstíny světle zelené; má charakteristickou spirální strukturu, vířící do centra, které má odstíny duhy a bílé vtroušeniny.
Foto 2. Zmizení lidské duše z hmotného světa v procesu transformace.