Musím se přiznat, že moje dětství bylo zvláštní, narodila jsem se s exemem a posléze si začala okusovat nehty…dnes vím, že všechno bylo spojené s karmickým vztahem s matkou. A protože jsem měla možnost si projít prenatálem, znám nechuť s kterou jsem do tohoto života šla. Kožní onemocnění se váže právě k celkovému pohledu na svět a jeho přijetí, například lupénka je obranný krunýř, brnění proti nečemu nebo někomu, vytváří se většinou až během života. Novorozenecký exem, si přinášíte sebou…pokud neřešíte karmickou situaci, může vás trápit celý život...
Když si děti začnou pravidelně okusovat nehty, nejčastější reakcí rodičů je rozzlobenost, křik nebo plácání po ruce. Často se připojí i různé moralizující průpovídky. Přitom okusování nehtů je velmi často určitým signálem, že něco v dětském okolí není tak úplně v pořádku. Děti začínají výrazněji okusovat pařátky někdy kolem pátého roku života, ale není neobvyklý výskyt tohoto problémů i u dvouletých robátek. Menší děti mají velký problém během stresových situací. Nevědí, jak na ně reagovat a také je neumí rodičům moc vysvětlit a popsat. Proto hledají různé způsoby, jak v různých stresujících momentech odstranit psychické napětí. A je už celkem jedno, jestli psychický tlak vzniká z důvodu něčeho závažného nebo dítě se obává nějaké reakce rodičů a nebo prostě mu bylo přikázáno, že má jít do postýlky a spát a jemu se přitom nechce (a ještě banálnější může být napětí při sledování nějaké pohádky v televizi). Může také vzniknout v nějaké nové nečekané situaci, u první návštěvy školy či školky počínaje a na sportovním kroužku či seznámení se spoustou nových lidí konče. Kromě kousání nehtíků se také můžeme v takových situacích setkat s namotáváním vlásků na prst, strkáním palce do pusy, podupáváním nebo kýváním nohou a také se skřípáním zubů. V takové chvíli by moudrý rodič neměl začít od pokřikování na dítě. Ani by neměl mu okamžitě vyndávat ručičku z pusy. Mnohem důležitější je, aby zanalyzoval situaci a zjistil, kde jsou příčiny stresu. A poté kdy je poznáme, začneme je řešit a povídat si o nich s drobečkem. Pokud bychom postupovali obvyklým špatným způsobem, neboli bychom začali na dítě křičet, vysmívat se mu, bít ho po rukou a nebo i natírat nehtíky lakem proti okusování, tak stres neodstraníme a naopak ho budeme jen zvyšovat. Což v důsledku povede k dalšímu a dalšímu okusování v budoucnosti. Protože dítě se může ze strachu chvíli před námi hlídat, ale instinkt nehtového hlodavce dříve nebo později zase zvítězí. Jediný moment, který vyžaduje už nějakou výraznější reakci je situace, kdy naše dítě okusuje nehty až do krve. Tady už rodič nemůže přihlížet jen tak a měl by vyhledat poradu odborníka, čili na prvním místě dětského lékaře a případně i poté ještě dětského psychologa. Ti určí, jaký další postup bude nejlepší. Rozhodně v každé situaci neuškodí, když si s dítětem budeme více povídat, hrát si s ním a v oněch psychicky náročnějších situacích ho například naučíme pouštět si uklidňující muziku nebo zhluboka dýchat. Je možné jemně ručičku z pusy odstranit, ale neměli bychom to doprovázet jakýmkoliv komentářem nebo mimikou či surovostí. Docela úspěšně pomáhá tento ošklivý návyk odstraňovat i hraní si s plastelínou, stavebnicemi, kreslení, vystřihování a lepení či skládání různých věcí z papíru. No a samozřejmě, kdy to jen bude možné, vyhýbejme se takovým situacím, kdy problém s okusováním vznikal. Rodiče by si ale měli dát pozor na jednu drobnost, kterou velmi často vůbec neřeší a která je přitom základní příčinou okusování nehtů. Máma a táta (a občas také babička a dědeček) jsou největší příklad pro dítě. A pokud někdo z nich hlodá pravidelně své prsty, dítě takovéto chování považuje nejenže za normální, ale hlavně ho chce vyzkoušet také. Pokud se toho návyku dospělý nemůže zbavit, měl by si alespoň co nejvíce dávat pozor na to, aby si nehty neokusoval před dítětem. Jinak veškeré výchovné snahy budou marné.
Zdroj https://www.prostezdravi.cz/okusovani-nehtu-u-det-cili-signal-pro-rodice