Jsem přesvědčen, že je skutečně možné žít znovu, že živé pochází z mrtvého a že duše mrtvých nadále existují. Sokrates(469-399 př.n.l.)

 

 

Jestliže existuje něco jako karma, pak nemůže mít žádný smysl smrt na kříži jako oběť za cizí hříchy, protože každý člověk je zodpovědný sám za sebe... pokud vezmeme v úvahu, tento jednoduchý a logický princip...neměli by jsme být ohleduplnější k sobě i ostatním? Danka

 

 

 

 

 

Následující články jsou zařazeny pro lepší orientaci do katalogů...po kliknutí na jejich nadpis se vám objeví celý text...

Karma - reinkarnace

Jak poznat, že nejste na Zemi poprvé

Reinkarnace je přesvědčením, že duše po smrti opouští fyzické tělo a po nějaké chvíli strávené ve spirituálním světě poté znovu vstoupí do dalšího těla. Někteří lidé se vrací zpět kvůli zlepšení svojí karmy, jiní čistě z účelu rozvoje svojí duše a někteří, aby mohli pomáhat rozvoji druhých. Jak můžete poznat, že jste žili už v minulosti? Že za sebou máte několik inkarnací a jste „starou duší“, tomu jsme se věnovali v tomto článku. Realit je ovšem mnoho, jak tedy poznat, že jste dříve prožili život na planetě Zemi? Není nutné chodit za regresními terapeuty, protože existují náznaky, které mohou každému odpovědět. 1) Umíte dobře číst v lidech Již od mládí se dokážete dobře orientovat v druhých. Stačí vám někoho vidět velice krátce a dokážete rozpoznat povahu a způsob života. Druzí před vámi...

12 zákonů karmy...

12 zákonů karmy, které změní váš život Zveřejněno dne 14.2.2014   Karma v Sanskrtu znamená „akci“. Výraz je ekvivalent k Newtonovu zákonu akce a reakce. Když myslíme, mluvíme, jednáme, uvádíme do pohybu sílu – energii, která se pak manifestuje. Tento zákon příčiny a následku rozhodně není „trestání“, je to prostě přírodní fenomén, který existuje nezávisle na tom, zda tomu věříme či ne. 1. Jak zaseješ, tak sklidíš Parafráze příčiny a následku. Cokoliv vypustíme do vesmíru (myšlenka, slovo, čin), to se dříve či později vrátí. Když chceme štěstí, lásku, mír a přátelství, musíme v prvé řadě být šťastní, mírumilovní, milující a opravdově přátelští.Vaše štěstí je jen stavem mysli, za který jste zodpovědni vy sami. 2. Tvoření – tvoříme navenek i dovnitř Každá situace vyžaduje naši...

O životě a smrti - Prof. Delia Steinberg Guzmán

Jelikož jsme zvyklí omezovat se na strohé a jednoznačné pojmy, ze života a smrti se staly ze specifických důvodů dvě příčiny k obavám. Větší odmítání a strach v nás vzbuzuje především smrt, neboť proniká do sfér neznámých našemu uvažování – pokud ji tedy nepovažujeme za nekonečnou prázdnotu, bezobsažnou nicotu. Z tohoto hlediska, ve srovnání se smrtí, se život jeví přijatelněji, třebaže problémy, které se s ním pojí, nás nepřestávají dennodenně znepokojovat a v některých případech mohou vyústit v řešení v podobě sebevraždy. Život má své komplikace a smrt okamžitě zavrhujeme, aniž bychom bezpečně věděli, jestli je horší než život, nebo lepší. Ať je to jakkoli, život a smrt se prezentují jako nesmiřitelné protiklady, a to platí i v případě mnohých lidí, jejichž náboženská víra vidí ve...

CO ZNAMENÁ SLOVO REINKARNACE?

Co znamená slovo reinkarnace? Je to pojem společný mnoha duchovním naukám, které na světě existují. Vyjadřují skutečnost přecházení duše z jednoho těla do jiného těla v jiném životě. Reinkarnace - opětné vtělení, převtělování, návrat do fyzického těla, znovuzrození. Výraz reinkarnace doslova znamená "opakovaně do masa". Na světě snad není člověka, kterého by nenapadla myšlenka, jestli už někdy nežil. Lidé se touto teorií zabývají už celá tisíciletí a víra v reinkarnaci je celosvětově rozšířená. Z historie můžeme zmínit Egypt'any, kteří pohřbívali své mrtvé s magickými zaříkavadly, aby se mohli znovu narodit. Mně osobně je blízký orfický kult (Řecko 6.stol.př.n.l.), který razil učení, že v každém z nás je kus pekla i božství. Procházíme jednotlivými inkarnacemi a učíme se zlo ze své...

psychiatr Jim B. Tucker

Ačkoli byl psychiatr Jim B. Tucker vychován jako baptista, nehlásí se k žádné církvi a tvrdí, že je k reinkarnacím skeptický. Nicméně přiznává, že reinkarnace nabízí nejlepší vysvětlení pro fenomén spojený s působivými případy dětí pamatující si minulé životy. Podle Tuckera většina dětí, které si vybavují minulé životy, zemřely nepřirozeně, což naznačuje, že traumatická smrt může být spojena s přenosem osobnosti z jednoho života do druhého. Tucker přichází s hypotézou, že přenosu vzpomínek a emocí z jednoho života do druhého by mohla vysvětlit kvantová mechanika. Mozek prostě nemusí být jediný zdroj vědomí. 

Zamyšlení se nad existencí minulých životů dankadavano.webnode.cz/products/muj-pohled-na-minule-zivoty/ (vloženo 3.11.2013) 

 

Vkládám článek nebo spíše popis knihy, která  mě zaujala na stránkách Edice Svět Grálu...Zaujala mě svou podobností s tím, co jsem shodou okolností(ano vím...nic není náhoda:-))napsal dnes ráno a nazvala jej: " Vzkaz duším"...dankadavano.webnode.cz/rozmluvy-s-andely/

I zde se píše o putování duší, které se na své cestě vyvíjí, aby se zase vrátily....Danka (vloženo 8.6.2013)

 

Waltraud Grosse, Reinkarnace v křesťanství a její odmítnutí koncilem v roce 553

 
 
Waltraud Grosse, Reinkarnace v křesťanství a její odmítnutí koncilem v roce 553

 

Dnešní křesťanské vyznání se k reinkarnaci nehlásí, kupodivu však tomu nebylo vždycky. Rané křesťanství reinkarnaci uznávalo jako samozřejmou součást svého obrazu světa; o tom svědčí učení teologa Origena, nejvýznamnějšího teologa před Augustinem, žijícího kolem roku 200. Jeho dílo se označuje za první systematický výklad křesťanské věrouky. Origenes vysvětloval preexistenci duší a osud jako léčebný prostředek proti dřívějším pochybením. Jeho učení zakázal koncil na politický nátlak císaře Justiniána.

Kniha nás zavádí do prvních století existence křesťanské církve, do tehdejší názorové spletitosti a vzájemných sporů a cituje dokumenty vztahující se k zániku myšlenky reinkarnace v křesťanství.

Ukázka

Některé myšlenky z Origenova díla „De principiis“

  • Bůh je beztělesný a nezměřitelný.

V jaké míře Origenes původně vyučoval subordinacianismu (podřízenosti Syna Otci a podřízenosti Ducha Svatého Synu) se dá dnes těžko říci, neboť Rufinus právě v tomto bodě prováděl změny. I když Areios vycházel z „origenovské levice“ (viz kap. VIII, 2), přece nelze ariánství (viz kap. III) stavět na roveň Origenovu učení.

  • Kristus má jen jednu podstatu.
  • Stvořitel je od stvoření zřetelně oddělen.
  • První stvoření nebylo hmotné.
  • Uvnitř stvoření existují stupně – různé nehmotné úrovně a pozemsky viditelný svět.
  • Andělé, kteří se „znelíbili“ pohledu Boha, „padli“ do hlubších oblastí. Tak se stali například démony a také lidmi. Morálně hluboce pokleslí lidé se někdy mohou také zrodit ve zvířecích tělech.
  • Hmotný svět vznikl jen kvůli selhání andělů.
  • Země je pro lidi místem výchovy.
  • Osud si vytváříme my sami. Má funkci „léku“ proti dřívějším pochybením. Životní poměry na zemi poskytují člověku možnost, aby se učil a vyvíjel k dobrému.
  • Každý osud vychází ze spravedlnosti a dobroty Stvořitele.
  • Cílem lidí je návrat do vysokých (nehmotných) úrovní. Všeobecným cílem ve stvoření je „apokatastasis“, t.j. návrat všech věcí na místo, odpovídající jejich podstatě.

Pro člověka to znamená „stát se podobným Bohu“. A z této „podobnosti“ by se mohlo stát „sjednocení, neboť v dokonalosti a v ukončení »je Bůh vším ve všem«“ (srov. 1 Kor. 15,28).(38)

  • Tato apokatastáze se uskutečňuje v mnoha etapách a stupních. Pro člověka to znamená proputovat mnoho vývojových stupňů.
  • Z řečeného vyplývá způsob „putování duší“: od anděla k člověku (nebo dokonce se sestupem až ke zvířeti) a zase nazpět k andělu. V tomto „putování duší“ spočívá pro člověka možnost, aby přišel na tuto zemi jako člověk vícekrát.
  • Světy jsou podrobeny vývojovým cyklům, to znamená, že ustavičně dochází k „pádu“ vysokých bytostí, a tím k vytváření nových světů. Zanikne-li materiální svět, bude po něm následovat další. Přitom neviditelný svět bude vždy existovat před světem viditelným.
  • Origenes nazývá duši „něčím uprostřed mezi slabým tělem a duchem majícím vůli“ (De princ. II,8,4). Duch nebo „nús“ (řecky: nous) – někdy mluví Origenes také o „rozumu“ – je to nejvyšší v člověku. „Nús“ se podle Origena stává duší (psýché) při „pádu“.
  • Za nedostatky světa jsou odpovědni tvorové, nikoli Stvořitel.
  • I zvířata mají duši.
  • I hvězdám je vdechnuta duše.

Doslovné citáty z díla „De principiis“ jsou připojeny jako přílohy 1–13.

Jedna věc je hodna povšimnutí: Rufinus se pokouší, jak již bylo podotknuto, uvést dílo „De principiis“ do tvaru, který nevyvolá vůči Origenovi podezření z kacířství. Dílo v Rufinově znění obsahuje některá místa, která poukazují na preexistenci, putování duší, reinkarnaci. Zdá se, že tato místa v r. 398 nevzbuzovala žádné pohoršení.

Origenovy myšlenkové pochody ve svém celku byly ovšem pochopitelné jen vzdělancům.

 

115 x 180 mm, lepená vazba, 128 stran. ISBN: 80-903189-3-2

 

Cena:140 Kč

Názory vědců, psychiatrů i příklady ze života prostých lidí... - Západní civilizace se k možnosti reinkarnace zatím většinově nepřiklání. A přece je zde množství přímých i nepřímých náznaků, že tato podivuhodná cesta duše je skutečností a je součástí jakéhosi vyššího učení našich kosmických nesmrtelných vědomí... - Výhodní filozofie a náboženství s tímto konceptem běžně pracují. - Musíme to nyní znovu objevit i my, „západní lidé", abychom lépe pochopili smysl našich životů i sebe samých...? - S poděkováním za překlad převzato z kanálu Lindush1105 na Youtube. www.pomoczosvetla.sk

 

Karma v době transformace...je či není???

Včera jsem měla rozhovor s paní…byla smutná, protože se transformace neděje podle jejich představ (spíše podle představ, o kterých čte). Ptala se mě, jak je možné, že její přítel prožívá stále „křivdu“, když podle článků jsou už všechny karmické dluhy smazány…
Víte, odpověď na toto téma je jednoduchá, přestože se zdá být složitá…pokud by byly smazány karmické dluhy, nevznikla by například právě kniha o karmě: „Poselství poutníka“, už by mi nebyla nadiktovaná, protože by ji nebylo potřeba…
Já osobně si nemyslím, že karmické dluhy nebo karma jako taková už neexistuje, jak to tvrdí někteří lidé…popřel by se totiž "Vesmírný zákon", celý vesmír by se dostal do chaosu a ztratil by řád.
Spíš mě na tom všem zarazila jiná věc…proč naslouchají lidé názorům, které popírají chod vesmíru a karmy? Proč někdo vytváří lidem postuláty, že nemusí nic dělat, že Světelná rada to za ně vyřídí, smaže jejich dluhy a přetransformuje je do jiných dimenzí…( Nepřipadá vám to známe? „Odpustky“).
 
To co je těmto lidem nabízeno…je z pohledu karmy, jakoby utekli za školu, nechtěli se učit a pořídili si falešné vysvědčení, že složili zkoušky…třeba právě z nedostatku trpělivosti nebo lásce sama k sobě…
Proč jsem napsala právě z lásky k sobě? Protože chtěním se vyhnout se zadanému životnímu učivu neubližujeme druhým, ale právě sobě…A pak není snad tato Země, kterou si naše duše vybraly pro svůj život krásná? Tak zkusme napravit svoje karmy, zkusme odlehčit z ní naše viny, aby mohla lépe dýchat, zkusme změnit svět …nyní a hned…kde začít??? U sebe.
 
Na mojí přednášce na astrovíkendu se mějedna paní ptala, co má dělat, když se jí vrací špatné myšlenky, že je od sebe odhání…
Ano, ony se vrací, stejně jako bumerang, protože chtějí být vyřešeny a ne odhozeny. Pokud vám někdo radí, že nemáte k sobě zlé myšlenky pustit, neradí to člověk znalý karmy, protože je zcela pochopitelné, že se tyto myšlenky vrátí. Proto je přijměte a ptejte se, proč se vrací, proč nastává stále stejná situace, možná se mění lidé kolem vás…co se máte naučit nebo napravit…věřte sami sobě. Věřte, že vaše podvědomí zná odpověď a rádo vám ji zodpoví.
Neutíkejte před sebou a nechtějte, aby vaše hříchy za vás napravovali jiní…pokud chceme změnit svět…musíme začít sami u sebe…nejen se podívat na sebe do pomyslného zrcadla, ale také naučit se mít rádi i s chybami, které děláme…jak jinak chcete rozdávat lásku…
 
A protože mi většinou "Oni" potvrdí moje myšlenky a já to beru jako známku ve škole, dostal se mi dnes ráno do rukou článek…je to spíš otázka a odpověď…potvrzuje se zde to, co cítím…karma je zákon stvoření…
Tvrzení, že Ježíš zemřel, aby vykoupil všechny duše, jsem nikdy nepřijala, on byl posel, měl lidi přivést ke hvězdám, ale respektoval jejich svobodnou vůli, jestli chtějí nebo nechtějí jít s ním…tak je to i s transformací…pokud někdo mluví za ostatní…není to transformace, ale opět jen manipulace duší…
Věřte prosím sobě, to o co v transformaci jde, je napojit se na energetický tok lásky. Chtěli byste, aby to udělal váš soused za vás? Ano pochopili jste, nejde to…jsme samostatné bytosti s jedinečnou rozhodovací schopností…to rozhodnutí o dalším vašem životě máte jen vy ve svých rukou.

S láskou Danka

 
 
 
 
 

Svět Grálu› Otázky a odpovědi

Plán spásy nebo vražda?

Otázka:

Jestliže existuje něco jako karma, pak nemůže mít žádný smysl smrt na kříži jako oběť za cizí hříchy, protože každý člověk je zodpovědný sám za sebe. Na druhé straně se ale naskýtá otázka, co Ježíš spáchal, že byl přibit na kříž. Kromě toho existují místa v Bibli, která poukazují na to, že se u ukřižování Ježíše nejednalo o vraždu, ale o plán spasení lidí, například první Petrův dopis, kde je řeč o tom, že Ježíš „na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily.“

Otázka „vražda nebo plán spasení“ mě mate!

Odpověď:

Ježíšova mise spočívala v tom, že přinesl lidstvu své poselství, to zřetelně vyplývá ze všech jeho slov. Ježíš sám neřekl v žádném svém kázání, že smysl jeho příchodu je třeba hledat v jeho smrti na kříži, kterou lidstvo vykoupí, nýbrž poukázal zřetelně na to, že my sami musíme něco dělat, abychom přišli do „královstí nebeského“ – totiž plnit „vůli jeho Otce“, to znamená žít podle zákonů a přikázání Stvořitele. Kdyby byla smyslem jeho příchodu smrt na kříži, nebyl by zvěstoval žádné učení, nepřinesl žádné poselství. Pak by ani Jan Křtitel nemusel napomínat lidi k obrácení. Odpuštění hříchů by bylo splněno obětí smrtí ukřižováním.

Ježíš byl v podstatě obžalován proto, že jeho učení pro etablované znalce Písma představovalo nebezpečí; byl obžalován, že chce jako „král Židů“ vystoupit proti Římu. Ježíš věděl, co to pro něho bude znamenat, rozhodl se ale, že své učení (které ve skutečnosti nesledovalo žádné politické cíle) přesto neodvolá. Přijal nespravedlivé odsouzení a ukřižování, aby tak až do krajnosti stvrdil pravdu svého poselství. Potud přece jen souvisí smrt na kříži s jeho misí: Ježíš se obětoval „pro mnohé“ (ne pro všechny) – totiž pro ty, kteří byli ochotni následovat jeho učení.

Co se týče myšlenky karmy, Ježíš nespáchal nic, co by muselo vést k jeho osudu smrti na kříži. Byl by to zcela nesprávný výklad myšlenky karmy, kdyby někdo chtěl Ježíše jakkoliv učinit zodpovědným za násilnou smrt, kterou musel zažít. Bezpráví zůstane bezprávím! Je podstatou naší svobodné vůle, že my lidé můžeme činit bezpráví. Žádný vrah není „aktivní vykonavatel“ vyšší spravedlnosti. Božská spravedlnost (nebo jinými slovy: zákony stvoření, k nimž patří zákon „setby a sklizně“) se ovšem postarají v nějaké formě o spravedlivé vyrovnání.

Systém Sergeje Lazareva léčit lidi již s pomoci čtení knih. Čtení usiluje o směr člověka, tj. jestli člověk hledá lásku, štěstí, zdraví způsobem BRANÍ a DÁVANÍ, DAROVANÍ – to je směr rozvoje, jestli že nechce DÁVAT, ale jenom BRÁT, to je směr rakovinové buňky, která rychle ničí sebe i okolí. Tyto pocity, pro maximální dosažení účinků  je zapotřebí držet v rovnováze .

ukázka z knihy Sergeje Lazareva:  Diagnostika karmy

 
 
PRÁCE NA SOBĚ
Před tím, než jsem se dopátral problému, snažil jsem se ho řešit ihned a pokoušel se ho v duchu celý obsáhnout. V jemném plánu vznikalo ohromné přetížení, které časem mohlo vyústit v těžké onemocnění. Organismus tady okamžitě vydával obrannou reakci – vznikala apatie, neochota zabývat se tímto problémem. Zoufal jsem si. Uběhla nějaká doba. Situace mě znovu přiváděla ke stejnému problému. Neochotně jsem řešil nevelkou část, potom ještě jednu, potom trochu více, přiměřeně svým silám. A potom jsem již bez námahy a spěchu vyřešil celý problém. Doslova na každém vystoupení mi lidé říkají jedno a totéž: „Četla jsem všechny knihy, viděla videokazety – výsledky se nedostavily.“
 
Dříve jsem odpovídal:
– Informace je zcela dostatečná. Jestliže druzí vyřeší nejtěžší problémy, proč Vy nemůžete?
Potom jsem řekl sám sobě: když člověk nemůže, znamená to, že nechce vnitřně. Jestliže podvědomě nechce pracovat, znamená to, že něco nechápe, nesprávně se staví k sobě a světu. Musím mu pomoct. Nyní radím jinak: začněte se překonávat postupně. Vezměte si nějaký jeden úkol. Například, dnes nebudu o nikom špatně smýšlet, ve všem budu vidět Boží vůli.
Dokonce, i když proces trvá jen zlomek vteřiny, je v něm začátek, vývoj a konec. V jemném plánu je obsažena minulost, přítomnost a budoucnost celého Vesmíru. Jestliže má jakýkoliv proces začátek a konec, znamená to, že i Vesmír má začátek, vývoj a návrat k výchozímu bodu, tedy konec. V každém kroku člověka je skryta celá cesta, kterou prošel a musí projít. Naučte se dělat jeden krok, a i Vy projdete celou cestu. „Oči se bojí, ale ruce pracují,“ – říkali naši předci. „Strach má velké oči.“ Oči, čili naše vědomí, disponují příliš malou energií. K řešení jakéhokoliv úkolu je potřeba na nějakou dobu zabrzdit vědomí a napojit se na iracionálno. Jak říkají malíři, obraz je potřeba začínat citem, intuicí a dokončit vědomím, pochopením.
 
Radím ženě, která nemůže přijmout chování svého manžela:
– Pro začátek řešte jen jeden úkol. Naučte se na manžela pohlížet jako na dítě, i kdyby provedl cokoliv. Pokud se Vaše láska ničím nebrzdí a nezakolísá ani na vteřinu, pak je možné přistoupit k dialogu a výchově. Pro mnohé ženy to vypadá takto: „Nechci, aby pil, a on to nesmí dělat.“ Jinými slovy její přání je neotřesitelné a muž se tedy musí změnit. Výchova – to je pomoc druhému. Jestliže muž pije, znamená to, že je mu špatně. Tedy, je potřeba změnit sebe samu a pomoct změnit se manželovi. Mnohé ženy ani nemají ponětí, jak snadno mohou změnit jiného člověka, když se samy do hloubky změní. Jen je potřeba udělat první krok ke změně. Ne krok k námitkám, ale k lásce. Ve Vesmíru není ani důvod, ani příčina, které by mohly ospravedlnit zřeknutí se lásky.
 
Vytváříme je sobě sami, když se klaníme vědomí a touhám.
Dříve, když v mé duši vznikal strach, přizpůsoboval jsem mu situaci. A čím silnější ve mně byl pocit strachu, tím strašnější situace jsem si představoval.
Jak uvažuje žárlivý manžel? Objevil se u mě pocit žárlivosti, to znamená, že je mi manželka nevěrná. A čím silnější je ve mně tento pocit, tím neslušněji se chová manželka. Takový je princip západního myšlení. Protože vědomí je druhotné, pak, pokud se objevila nějaká myšlenka nebo cit, znamená to, že je vyvolaná vzniklou událostí. Na Východě je jiný vztah k vědomí, neboť tam je vědomí prvotní. A pokud v sobě člověk dlouho nosí nějakou myšlenku nebo cit, znamená to, že musí dojít k analogické události. Jestliže budeme na situaci pohlížet z úzkého pohledu, pak je nemožné pochopit, že pravdu mají ti i druzí. V jemném plánu je prvotní vědomí, ve vnějším – situace. Cit a vědomí – to je situace. Zde je možné postavit znaménko rovnosti s doplněním určitého koeficientu. City se stávají situací, situace se mění v pocity. Když jsme v nepříznivé situaci vyvolávající strach a urážku, skrze lásku zachováváme jednotu s Bohem, přestáváme být otroky situace. Když se v duši objevuje neuvědomělý strach, nevíra v sebe, pochyby a sklíčenost, pak my, při směřování k Bohu a zachování lásky přestáváme záviset na našich myšlenkách a citech. V tom spočívá podstata vývoje. Každou vteřinu překonáváme závislost na okolním světě, svých touhách, na svém vědomí. Neděláme to jedním gigantickým skokem, ale krok za krokem. „Cestu zdolá kráčející,“ – říkali předci. Tady je hlavní nezastavovat se.
 
Ale nyní se vrací moje vědomí ke každodenním problémům. Přicházím do kanceláře, zajímám se o aktuální záležitosti.
– Volala žena, u jejího dítěte došlo k prudkému zhoršení, přičemž zejména po příjmu. Je vyděšená, myslí si, že udělala něco nesprávně.
Usedám za pracovní stůl, vytáčím číslo jejího telefonu. Slyším hlas ženy, která říká, že výsledky rozborů dítěte jsou mnohem horší, lékaři trvají na okamžité hospitalizaci a aktivním léčení. Vzpomínám si: dítě má patologický vývin ledvin.
– Co mám dělat? – ptá se matka. – Rozbory jsou prostě hrozné.
– Pole dítěte je normální, – říkám, – vidím zjevné zlepšení, prostě probíhá obvyklé čištění. Takové čištění probíhá, když lidé čtou mé knihy nebo se dívají na videokazety. A přestože teď s Vámi provádím příjem po telefonu, věřte mi, že informace je zcela dostačující, aby dala do pořádku Vás i dítě.
– Vlastně u něj enuréza zmizela, – povzbuzeným hlasem říká žena.
– Tak vidíte, bavíme se spolu nějakých pět minut – enuréza zmizela, vnější stav dítěte je lepší, a na to, že se očekává čištění, jsem upozorňoval. Co se týče rozborů, ještě jednou opakuji, že nemá cenu panikařit. Nepřestávejte pracovat, promluvte si s lékaři, po nějaké době zopakujte rozbory.
Žena děkuje a pokládá sluchátko. Za několik dní volá její známý a říká, že výsledky opakovaných rozborů jsou prostě vynikající.
– Volal ještě někdo? – zajímám se u spolupracovnice.
– Volala matka dívky, kterou málem znásilnili. Stav dívky se prudce zhoršil, chová se agresivně.
– A co matka chce, – divím se, – aby se za jedenkrát, bez mučení zbavily všech problémů? Této ženě brání její vlastní stereotypy. Přišla na příjem k léčiteli, zaplatila peníze a on ji musí okamžitě vyléčit. Po seanci musí dojít ke zřetelnému, stabilnímu zlepšení a odstranění problémů. Zapomíná na to, co přečetla v mých knihách: na příjmu je pacientovi ukázán směr, na příjmu probíhá zrychlení všech procesů, na příjmu vystupuje veškerá špína z hlubin na povrch.
Nakolik je člověk připraven změnit se, natolik rychleji a snadněji probíhá uzdravení. Nejprve očišťujeme duši a při tom můžeme tělesně strádat. Pokud chceme vyléčit jen tělo, je lepší se obracet na chirurga. I když, jak můžeme odsuzovat pacienta, kterému mnohých stovek let medici tvrdili: „Dám ti tabletku, prášek, bylinku, stane se zázrak, uzdravíš se!“ A čím dále se rozvíjí medicína, tím intenzivněji přesvědčuje o tom, že je potřeba vynakládat stále méně úsilí na vyléčení.
 
Medicína vždy léčila jen tělo, nechápala, že prostřednictvím těla působíme rovněž na duši. Náboženství léčilo duši, skrze ni působilo na tělo. A dříve náboženství, aby pomohlo duši, připouštělo přísný vztah k tělu, při omezení jeho potřeb, a leckdy ho vědomě ničilo. Nyní medicína, aby pomohla tělu, stále aktivněji zasahuje do duchovních struktur a ničí je. Roste pragmatismus, medicína se stává stále více bezduchou. Ale tělo je spojeno s duší a duše s tělem. V západní medicíně je tělo stavěno několikrát výše než to, co je nazýváno duší a vědomím. A kvůli zdraví větší části je možné zničit tu menší. Jestliže je vědomí druhotné, a tělo prvotní, pak za každou cenu, musíme zachránit tělo a pak zachráníme vědomí. Pro chirurga je to naprosto přijatelné myšlení. Čím lépe se bude cítit tělo, čím více budou uspokojovány jeho potřeby, tím lepší to bude pro vědomí a duši člověka.
 
Historická zkušenost vypadá trochu jinak. Tělo a duše jsou spojeny, ale pohybují se v různých směrech. Jestli postavíme školu, oblečeme dítě do školní uniformy, najdeme dobré pedagogy, přinese mu to vývoj. Ale pokud dítěti neposkytneme základy mravnosti, které vycházejí v první řadě skrze omezení jeho přání, pokud ho nenaučíme, omezujíce sebe, starat se o jiné, pak fyzický princip, přenesený na duchovno, nepřinese budování, ale zničení. Pokud se člověku dějí nešťastné události, pokud je nemocný, je to nerozlučně spjato se stavem jeho duše. S nemocí je možné bojovat působením na tělo a duši. Zdraví duše – to je dříve či později zdraví těla. Zdravé tělo – to zdaleka není vždy zdravá duše. Znamená to následující: abychom překonali nemoc, je potřeba v první řadě pomoct duši člověka a potom jeho tělu.
 
Duše je očišťována láskou, jejíž prostřednictvím se spojujeme s Bohem, a bolestí loučení s lidským. Dokud pomoc tělu neškodí duši, medicína pomáhá. Jestliže jsou pro pacienta zájmy těla na prvním místě, je medicína buď bezmocná, nebo škodí jeho duši. Mnozí se dosud modlí za to, aby pomohli svému tělu nebo zlepšili svůj osud. A tehdy vzniká strach o své tělo, o svůj život, přicházejí pochyby a sklíčenost. Strach a očekávání jsou těsně propojeny. Čím více je člověk zapomínající na duši zaměřen na svůj fyzický blahobyt, čím více očekává co nejrychlejší uzdravení, tím marnější jsou jeho snahy vyléčit se. Strach – to je ukazatel nevíry v Boha, zřeknutí se lásky.
 
Vysvětluji to pacientům takto:
Změnit se můžete jen prostřednictvím zřeknutí se lidského a přenosem opory na Božské. Když se obracíte k Bohu, musíte přebývat v absolutní vnitřní samotě. Vedle Vás nesmí být nikdo z blízkých. Nesmí být přítomno to, co Vás těší, a to, co Vás rmoutí. Proto před tím, než se obrátíte k Bohu, zřekněte se všeho jak tělem, tak i duší a duchem. Když očekáváte hosta, uklízíte pokoj tak, aby to odpovídalo jeho vkusu a přáním, aby tam mohl žít. Vaše duše – to je pokoj. A aby sem přišlo Božské, musí v ní být láska. Tedy, pokud se chceme obrátit k Bohu, v duši musí být cit lásky. Ale jestli v ní panuje strach, sklíčenost, lítost, kontakt se neuskuteční. Viděli jste, jak vzlétá raketa? Nemůže vzletět bez paliva. Ale potom, když stoupá na oběžnou dráhu, palivové nádrže jsou shazovány. Začínají překážet. Stejně jako i u nás. Ze začátku chápeme, že láska k Bohu nám dává zdraví, blahobyt, rozvoj. Směřujeme k Bohu z touhy být zdravými a šťastnými, a proto nás musí přestat znepokojovat naše zdraví a blahobyt.
 
Musíme pocítit, že spojení s Bohem – to je nejvyšší štěstí. Kvůli tomuto štěstí k Němu směřujeme. K tomu, abychom vystoupali na následující schod, musíme se odrazit od toho předchozího. Člověk se začíná obracet k Bohu nejprve proto, aby zachránil svoje tělo, potom proto, aby zachránil svou duši, a až potom se rozvoj jednoty s Bohem stává nepřetržitou potřebou a štěstím. Včera jsme k tomu udělali první krok, dnes děláme druhý, zítra bude třetí.
(vloženo 12.8.2012) 

 

knihy o karmě:

 

Reinkarnace v křesťanství a její odmítnutí koncilem v roce 553

Waltraud Grosse

Dnešní křesťanské vyznání se k reinkarnaci nehlásí, kupodivu však tomu nebylo vždycky. Rané křesťanství reinkarnaci uznávalo jako samozřejmou součást obrazu světa; o tom svědčí učení teologa Origena, nejvýznamnějšího teologa před Augustinem, žijícího kolem roku 200. Jeho dílo se označuje za první systematický výklad křesťanské věrouky. Origenes vysvětloval preexistenci duší a osud jako léčebný prostředek proti dřívějším pochybením. Jeho učení zakázal v 6. století církevní koncil na politický nátlak císaře Justiniána.

Kniha nás zavádí do prvních století existence křesťanské církve, do tehdejší názorové spletitosti a vzájemných sporů a cituje dokumenty vztahující se k zániku myšlenky reinkarnace v křesťanství.

Cena: 140 Kč 128 stran, brožováno, 11,5 × 18 cm; ISBN 80-903189-3-2. V roce 2006 vydalo nakladatelství Integrál Brno s.r.o.

 

 

Proč nežijeme jen jednou?

Werner Huemer

Myšlenka, že žijeme na zemi více než jednou, se mezi lidmi stále více šíří. Mnozí v ní spatřují vyvrcholení své touhy po překonání smrti a po nesmrtelnosti. Staví na ní i řada velkých světových náboženství; osud člověka vysvětlují v těchto širších souvislostech.
Ale je takzvaná »reinkarnace«, »znovuvtělení«, vskutku jen myšlenkou, která má uspokojovat či poskytovat určitý náhled na svět? Nebo je pro nás všechny realitou? A pokud je realitou, proč si nevzpomínáme na minulé pozemské životy? Proč se o převtělování nemluví v křesťanské víře? Těmito otázkami se autor ve své knize zabývá.

Cena: 140 Kč 

78 stran, lepená vazba V2, 11,5 × 18 cm; ISBN 3-87860-358-4. V roce 2005 vydalo nakladatelství Stiftung Gralsbotschaft, Stuttgart.